Krasnou nedeli vam vsem!
Tento vikend jsme zacali prochazkou v Alexandrii. Ja jsem chtela Starbucks a Eric si chtel jit lehnout do travy. Po 20 minutach lezeni v trave a uzivani si klidu a ticha v nasem sousedstvi jsme sli domu.
Na fotky jsme jeli do Stareho Mesta v Alexandrii na ulici Fairfax a Wolfe. Je to jedna z klidnejsich ulic, kde nechodi tak moc lidi, ale i presto jsme se nevyhli lidskemu kontaktu. Kdyz jsme fotili naproti obrostle zdi, majitel domu vysel ven a s usmevem nas privital. Pozval nas k nemu na zahradu, kde jsme se mohli podivat na jeho nove koupeny dum, ktery byl postaveny v roce 1800. Je to jeden z nejstarsich domu v Alexandrii. Jim a jeho rodina se sem prestehovali pred 6 tydny z Californie. Ma tady dceru a chteli ji byt nablizku. Ze zvedavosti jsem si nasla cenu toho historickeho domu. Muzete hadat kolik takovy dvou pokojovy dum stoji.... 23 milionu korun. Po par minutach jsme s Ericem odchazeli. Ikdyz je to mile, jak jsou tady lide privitavi, je to zaroven i trochu desive.
Na obed jsme se rozhodli jet do DC, kde nas kamarad Daniel vlastni ceskou restauraci Bistro Bohem. Vzdycky kdyz muzeme, tak se ho snazime podporid. Je to nase oblibene misto a nechceme, aby ho Daniel kvuli Covid-19 musel zavrit. Mimochodem, v Bistru Bohem jsem potkala Jakuba Vranu a Dimitrijho Jaskina z Washington Capitals, takze pokud budete ve Washingtonu DC a chcete potkat NHL hokejistu, Bistro Bohem je jasna zastavka!
Na ceste zpatky domu jsme jeli po Constitution Avenue, kde ted ridici nakladaku protestuji, proti karantene. Maji tam stany, grily.. no vsechno mozne a kazde rano v 7.30 trubi az do 8.30 nebo tak dlouho, dokud neprijede policie.
Alexandrie se uz taky zacina trochu probouzet. Spoustu obchodu se otvira (ikdyz by nemely) a lide travi vice casu venku. Jsou tady lide, kterym je to uplne a jsou ochotni jet ze statu Virgini do statu Georgie (9 hodin cesty) si nechat nabarvit vlasy - fakt, kolegyne se me ptala jestli chce jet s ni. No a pak jsou tady lide, ktery na sobe maji skafandr a prechazi na druhou strany silnice, kdyz naproti sobe vidi nekoho jit.
Tento tyden se konecne proda jeden domecek, ktery jsem dala na prodej v dubnu. Den prodeje je vzdycky horko-sladky. Mam radost, kdyz vse jde jak ma, ale kdyz se podepisou vsechny dokumenty, tak nemuzu prestat myslet na to, co ted. Vsechno klienty si musim najit sama. Bohuzel to nefunguje tak, ze by nam firma davala zakazniky, kterym bysme mohli prodavat a pronajimat domy.
Dalsi na programu toho to tydne je se konecne dostak k ORL doktorovi. Jestli neco na Americe absolutne nemam rada, tak je to zdravotni system. Abyste mohli k nejakemu specialistovi (ORL, chirurg, ortoped, gyn, atd.) musite jit vzdycky prvni k obvodnimu doktorovi a ten vam musi napsat doporuceni. Ve zkratce - je to ztrata casu a penez.
Ja jsem se k ORL dostala asi koncem unora a rekala jsem mu, ze me uz mesic boli leve ucho. Jeho diagnoza byla takova, ze pry to mam z pouzivani uchostouru (taky tomu rychate uchostoury?) a kdyz prestanu, tak se tim vyresi muj problem. Jenze nevyresil a musim ted zacit znovu s obvolavanim doktoru v dobe globalni pandemie.
Mejte se krasne a drzte mi palce!
Posts
